«

»

Print this Příspěvek

Beseda s pamětnicí Erikou Bezdíčkovou

img_7815-1Ve středu 7. 12. 2016 poctila naši školu vzácná návštěva. Byla to paní Erika Bezdíčková, která nás po třech letech opět navštívila a žákům povyprávěla svůj nelehký životní příběh. Na začátku tříhodinové přednášky měli studenti možnost zhlédnout půlhodinový dokumentární film o jejím životě, který natočila režisérka Olga Sommerová, poté následovala beseda.

Vše začalo nenápadně, jak sama řekla: „Myslela jsem si, že nás se to netýká, co se děje kolem.“ Ve svých třinácti letech musela rychle dospět. Období dětství se rozplynulo s odjíždějícím transportem do osvětimské továrny na smrt. V Osvětimi jí zahynuli nejbližší, při selekci viděla své rodiče naposledy. Život v lágru byl krutý, dennodenně se setkávala se smrtí a utrpením. Díky svému tuhému kořínku a štěstí se jí podařilo přežít. S přibližujícím se koncem války, byli Židé posíláni na pochod smrti. Nevěděla kolik dní šli, byly to dlouhé dny, Němci kolem nich jezdili na motorkách a hnali je dopředu. Vězně, kteří už vyčerpáním omdlévali nebo se pokusili utéct, zastřelili. Se svou kamarádkou sebraly zbytky svých sil a odplazily se do nedaleké boudy, kde usnuly. Vzbudili je vojáci sovětské armády, ti jim oznámili, že je konec války.

Po návratu do vlasti nenašla nikoho, kdo by přežil. Chvíli byla ve své rodné Žilině, pak v Praze, protloukala se životem, nikde nebyla doma. Pak svitla naděje, seznámila se s mladým vysokoškolákem, se kterým později založila rodinu. Radostné chvíle však netrvaly dlouho, její muž se s ní kvůli židovskému původu rozvedl a vzal jí syna.

I přes všechny rány osudu si nakonec našla své místo na zemi, založila rodinu a věnovala se práci, která ji naplňovala. Dnes má manžela, tři děti, šest vnuků a pár pravnuků a stále pracuje jako redaktorka. Kromě toho přednáší na školách, kde poutavě poskytuje svědectví o tom, co se v nedávné minulosti dělo. Svými slovy bojuje za to, aby se to už nikdy neopakovalo.

Zpracovala: Mgr. Kateřina Bališová